Filip Hauer Portfolio

Works » Cooperative Works

Workcraft 5.0
Filip Hauer a Jakub Pospíšil
Studio Prám, 2018


V galerii probíhá hra, ve které ovládáte generickou činnost. Úkony za vás plní honorovaný pracovník, pro kterého hra vytváří práci. Body získáváte za jeho fyzickou činnost. Workcraft je open-source projektem, který si můžete zahrát u sebe doma a ovládat designovaného pracovníka.


En:
There is a game in the gallery where you control generic activity. The actions are done for you by the honored worker for whom the game creates work. You get points for his physical activity. Workcraft is an open-source project that you can play at home and control a design worker.

Yours Sustainable Future / Tvoje udržitelná budoucnost

Jakub Pospíšil & Filip Hauer

Galerie 123, 2017


Ply-board installation, Two computers playing competetive match in Counterstrike: Go during the whole expo, Rice.


Instalace je uzavřeným fórem o blízké budoucnosti.

V Galerii probíhá zápas v CS:GO mezi dvěma počítači. Lidé jsou z prostoru hry vyloučeni, počítače si vystačí sami
v autonomním prostředí.
Výstava vykresluje kognitivní mapu blízké budoucnosti, ze které může být člověk vyřazen
s příchodem umělé inteligence
a automatizace. Stroje zabírající stůl jsou samostatné entity, které v rámci svých prostředků simulují chování množství hráčů. Množství entit ve hře zabírají místo lidí boti. Divák nemusí být středem, kognitivní reakce probíhají i bez něj. Pro návštěvníka zůstává vysypaná rýže na stole.

Never Ending Story; Life After Art / Nikdy nekončící příběh; život po umění

Filip Hauer & Tereza Brussmannová

OGV v Jihlavě, Galerie Alternativa, 2017


Multimedia installation focused on agression, commerce and new conception of work in contemporary and future society.


TZ: "Instalace Terezy Brussmannové a Filipa Hauera ilustruje jejich společný umělecký výzkum, v rámci něhož se zabývají podobami morálních a technických prostředků pro budoucnost. Základní metodou zkoumání se stala konfrontace s etickými hranicemi společenských uspořádání. Výsledkem práce je symbolická mapa budoucnosti a design umění". (...)


Doprovodný text Anny Remešové:

"Představme si svět v blízké budoucnosti, vzdálené tak akorát, na první pohled se život planety nijak nezměnil. Očekávaná apokalypsa nenastala, politická revoluce se neudála, kapitalistický ekonomický systém se ustálil a zaplavil celou zemi napříč jednotlivými státy. Automatizace výroby pokročila, mnoho každodenních úkonů vykonávají tiché a všudypřítomné stroje, ve volném čase pracujících se to však nijak zvlášť neprojevilo. Vysoká míra technologizace a byrokracie s ní spojená okupuje velkou část lidské činnosti. Místo vaření nebo úklidu bytu tráví jedinci čas v interakci s virtuálním rozhraním, kde se odehrává veškerá komunikace, získávání informací, vzdělávání a plnění pracovních povinností. Toto rozhraní již není koncentrováno v jednom přístroji – jako bylo dříve v počítači, mobilu či tabletu – ale jedná se o integrovanou součást okolního prostředí. Prostupuje všechny lidské smysly a funguje neohraničeně bez ohledu na limity architektury nebo dosah signálu.


Krize kapitalismu – tak, jak ji předpovídal Marx nenastala. Podle něj měla vést automatizovaná výroba, která vyžaduje specializovanou práci, k naprodukci, již nejsou lidé schopni skupovat. Zboží ale postupně, v průběhu vývoje kapitalismu proměnilo svou formu. Z produktů se staly služby a z konzumace se stal racionální proces bezkontaktního předplacení.

Co se týče intenzity, lidská práce se nijak výrazně nezměnila. Naopak, lidé pracují ještě více, neboť rychlost, kterou se informace a data vytváří a šíří, se stále stupňuje. To vyžaduje větší míru pozornosti a kumulaci mnoha různých činností najednou. Volný čas je proto efektivně rozdělen do několika pravidelných pauz, které rytmizují práci, o niž běží v první řadě. Vše se děje v jedné kontinuální časové linii. Aby lidé pracovali co nejvíce, neexistuje dělení dne nebo týdne na volný a pracovní čas, naopak obě formy splývají. Tomu odpovídá také architektura a prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Interiéry domova se postupně přiblížily estetice kancelářských prostorů s minimem dělících příček mezi pokoji a s tlumenými barevnými odstíny v dekoraci.


Produkt YourSŌCHI je výsledkem tohoto vývoje a znakem fyzického prostředí, které odráží fungování společnosti, v níž vyhrál racionální přístup k lidské práci. Předmět je jednoduchý a skládá se z několika standardizovaných částí. Také barevnost je kancelářsky strohá, nekřiklavá růžová doplňuje neutrální šedivou – pořadí barev je pak možné měnit na základě počtu jednotlivých desek. Produkt YourSŌCHI může připomínat jakýsi stolek – jedná se snad o předmět nám známý, jeho účel nám však uniká. Dojem, která z něj máme, má blízko k pojmu Sigmunda Freuda unheimlich, který značí pocit cizosti objevený v něčem zdánlivě blízkém. Ale s tímto označením si nevystačíme, když se zaměříme na širší síť vztahů, ve které se předmět ocitá. YourSŌCHI totiž není izolovanou věcí, kterou si zákazník umístí do svého pokoje. Jedná se o symptom doby, v níž všechno nám známé splynulo v jeden celek a hranice, kterým jsme dříve věřili, se rozplynuly. Týká se to nejen pracovního a volného času, ale také veřejného a domácího prostředí, přátelského vztahu a poskytování služby, domácího a cizího nebo designu a umění. Nastal moment, kdy kapitalismus naplnil svůj dystopický scénář, ale místo alternativy, která by způsobila změnu, v něm ještě stále žijeme.


Jak vypadá vztah takového produktu a výtvarného umění v budoucnosti, ve které jsme se ocitli? Dříve hrálo propojení uměleckého díla a designového produktu roli ve smyslu zbavování designu jeho užitné funkce. Předměty, které měly sloužit nějaké činnosti, se staly zbytečnými, nadbytnými objekty. Vizuální umění mělo tu moc vytrhávat předměty z každodennosti a v tomto pohybu tak nenápadně kritizovat systém produkce a nadprodukce, smyslu a nesmyslu. Časem se ale ukázalo, že sám designový produkt se stal předmětem, u něhož není význam jasně definovatelný. Dá se říci, že design převládl nad uměním, ale ve světě, kde je sama užitečnost zbavena významu, se jedná o Pyrrhovo vítězství.


Zbavení předmětu jeho významu není jen prázdnou hrou s pojmy, jedná se o přímou kritickou analýzu stavu postindustriální společnosti. Jak tvrdil Daniel Bell již v roce 1966 ve své knize Kulturní rozpory kapitalismu: Sám kapitalismus vyrostl z tradicionalistické protestantské etiky, která spočívala především v důrazu na práci, ale teprve dynamika a nové technologie z něj v průběhu moderny vytvořily systém fungující na „principu odkladu uspokojování tužeb“. YourSŌCHI přesně takovou nepřetržitou tužbu tematizuje – je to touha po produktu, který nepotřebujeme a možná ani nechceme.


Tereza Brussmannová a Filip Hauer se rozhodli nenechat kritický osten produktu jen v jeho samotné přítomnosti v galerii. Naopak jej vsadili do příběhu, ve kterém vystupují jako svébytní autoři. Ve videu v poslední místnosti si berou do rukou manuální zbraně – kladivo a luk – a produkt ničí. Použité násilí není jen jednoduchým a efektním prostředkem destrukce, ale posouvá celou výstavu do politické diskuze. Ani volba nástrojů není náhodná. (V případě luku a šípů se mimo jiné jedná o zbraň, ke které mají oba umělci blízko.) Kladivo a luk jsou manuální nástroje, odkazují k bezprostřední práci, kterou se lidé živili v předindustriální době. Technologizace a virtualizace nás pak vrací zpátky k tématu práce, kterou jsme v textu začali. Podle Marxových Rukopisů (Grundrisse), ve kterých se zabývá proměnou charakteru práce, totiž právě „nejrozvinutější stroje (...) nutí dělníka pracovat déle, než kolik pracuje divoch nebo než kolik pracoval on sám s těmi nejjednoduššími, nejprimitivnějšími nástroji.“ Tereza Brussmannová a Filip Hauer tak vybízí návštěvníka výstavy k zamyšlení skrze vlastní futurologickou vizi. Nejedná se však o pouhé hádání budoucnosti, ale spíše o přímou kritiku současného vývoje."